Angličtina a tenis – co mají společného?

18. 6. 2020

Angličtina a tenis – co mají společného?

Už jste si někdy říkali? Nemám čas se s Tomáškem a Aničkou učit angličtinu. Snad je ve škole něco naučí! Nakonec taky jsem se to takhle nějak naučil i já!

Ale nedrhne to, když jedete na dovolenou nebo náhodou potkáte ve svém městě cizince? Nezačnete složitě lovit v paměti slovíčka, překotně překládat z češtiny do angličtiny a k tomu se děsně potit, protože je vám trapně, že ze sebe nemůžete vydat ani hlásku?

Pokud jste si aspoň na jednu z otázek odpověděli ano, pak se nebojte, chci vás ujistit, že v tom nejste sami. Takhle se totiž cítí většina lidí, kteří se angličtinu začali učit až na základní nebo na střední škole a učili se nazpaměť pravidla a teorii a gramatiku. Ale angličtinu samotnou jako prostředek ke komunikaci nepoužívali téměř vůbec.

A proč tomu tak je? Proč si na nic nemůžete vzpomenout? Odpověď je jednoduchá. Nemáte zautomatizované fráze v hlavě! Nemáte je zažité a ony samy nenaskočí, když je potřebujete. Teorie bez praxe nefunguje.

Je to stejné jako se sportem. Hrajete vy nebo vaše děti tenis? Ano. Trenér vám vysvětlí, jak správně podávat, jak musíte míček jednou rukou nadhodit, mírně se zaklonit a druhou rukou, v níž držíte tenisovou raketu opsat jakousi ležatou osmičku a strefit se raketou do míčku ve správné rychlosti a poslat míček správným směrem a tak dále a tak dále. Ano, vy to chápete. Rozumíte teorii. Víte, jak to má vypadat, víte, jak se to má dělat. Co se ale stane, když se postavíte na kurt a chcete to zkusit sám?

Začnete lovit v paměti, cože vám to trenér říkal? A jak to bylo? Pravá noha před levou nebo levá před pravou? A kam dát palec pravé ruky na rukojeti rakety? A co dělat po úderu? A začnete se potit, protože trenér na vás kouká, pokyvuje hlavou a říká, vždyť už jsme si to přeci říkali? Co je na tom nejasného?

Problém je, že vaše tělo, vaše svaly nevědí, jak na to. Ty pohyby jsou pro tělo neznámé. Neví, jak s nimi naložit. A aby se tak stalo, aby pohyby byly pro tělo automatické, musíte denně trénovat a trénovat, aby vaše svalová paměť zafungovala na kurtě tak, že uděláte správný pohyb ve správném okamžiku a ještě se strefíte do míčku a ten letí přesně tam, kam chcete.

A naprosto stejné je to s angličtinou. Ve škole vás i vaše děti začnou učit teorii o tom, jak daný jazyk funguje. Nadrtíte se teorii., ale neprocvičujete ji. Netrénujete. Jen se něco učíte zpaměti. A když přijde do tuhého, ouha, paměť nefunguje. Ani nemůže. Nemá si na co vzpomenout. Možná na to, že se to slovíčko nacházelo vpravo dole na třetí stránce ve vašem slovníčku. Ale žádná skutečná situace, propojení slovíčka s emocí nebo zážitkem, nic. Nic nenaskočí.

U našich dětí to je a může být jinak. Čím dříve začne dítě přijímat do svého světa angličtinu, tím lépe. Děti se učí básničky a písničky od malička a spojují si je s určitým pohybem, gestem nebo pocitem. Zažívají. Objevují. Učí se. Ale přirozenou cestou. Nepřemýšlí o gramatice, ale skutečně žijí s angličtinou. Děti v tomto věku možná neumí přeložit doslova, co znamená What´s your name?, ale když se jich zeptáte, automaticky odpoví My name is Zuzanka. Přesně. Správně. Ve správnou chvíli. Ve správné situaci.

Pokud totiž děti začnou v předškolním věku ve správném anglickém prostředí s angličtinou a nikdo jim do hlaviček nevkládá teorii – přítomný čas, minulý čas, předložky atd. , ale místo toho s nimi trénuje s reálnými předměty, navozuje skutečné situace a podněcuje v nich zájem o angličtinu, angličtina se stává jejich bezpečným přirozeným prostředím . Od útlého věku děti „trénují a trénují“ a angličtina se jim dostává do celého těla. Když jim později začneme přidávat k praxi teorii a ony samy objevují a uvědomují si jazykové zákonitosti, pak se jim angličtina a její pravidla vryjí napevno do života a přijímají ji jako samozřejmost a zvyšuje se i jejich sebevědomí. Ony ji chápou, objevily ji samy a navíc ji umí používat.

Příklad na závěr. Řeknete jim - jump! A ony začnou skákat. Skáčou a vykřikují I am jumping! Mají radost a trénují. A když přijde ten správný čas, samy si k praxi dosadí teorii – AHA! – tak Jump! je rozkazovací způsob. AHA – tak tohle je přítomný čas průběhový!, To je jasné, tomu rozumím! Sebevědomě, jistě, bez zaváhání k praxi doplní teorii a pokračují dál.

Chcete se dozvědět více o našich zkušenostech s angličtinou, chcete slyšet příběhy našich studentů? Sledujte náš blog.

Katka 

zpět na blog

Kontaktní informace

Jazyková škola H.O.E. s.r.o. (House of English)
Špitálská 182 a 193
500 03 Hradec Králové

Učebna: Wonkova 340, Hradec Králové

IČO 01730126
DIČ CZ01730126

Telefon: +420 777 314 220
E-mail: info@house-of-english.cz