Když se na jaře zavřely školy a já poprvé uslyšel větu „budeme učit online“, měl jsem za to, že to je nereálné. A myslím, že ještě před rokem, by se mnou většina učitelů, žáků i studentů jednoznačně souhlasila. Brzy bylo ale jasné, že jiná možnost než online výuka, není. Jak učitelé, tak žáci, byli hozeni do vody a ono to nějak dopadlo. A myslím, že spousta z nás došla k tomu, že to zas takové sci-fi není, a že se dnes dá takovýmto způsobem docela normálně fungovat. Chtěl bych se dnes podělit o své zkušenosti s online výukou, upozornit na její nedostatky, ale i snad na ní najít něco pozitivního.
Po prvních dvou týdnech online výuky jsem zjistil, že většinu aktivit, které jsem zvyklý ve výuce využívat, lze přizpůsobit i online výuce.
Velice dobře lze distančním hodinám uzpůsobit aktivity s pracovním listem, gramatickým cvičením a podobně. Daná cvičení se nasdílí mezi žáky, takže celá třída sleduje stejný materiál, s kterým může společně pracovat a zapisovat do něj. Zde je také velké plus v tom, že prakticky všechny učebnice, které ve škole používáme, mají vlastní Online verzi s velkým množstvím materiálů. Díky tomu jsme mohli na jaře bez problému pokračovat tam, kde jsme před karanténou skončili. Zároveň se internet velice rychle začal plnit množstvím materiálů uzpůsobených k online výuce. Pytel se také roztrhl s webináři, online školeními a praktickými návody, jak na online výuku. Svět zkrátka nezahálel a rychle se situaci přizpůsobil. A my samozřejmě s ním.
Konverzace v menší skupině může probíhat stejně, jako při výuce na živo. Zde je jediným limitujícím faktorem technika. Pomalejší připojení, počítač, kamera nebo mikrofon může způsobit, že konverzace trochu vázne. Nastávají pak situace, kdy ostatní neví, zda student již domluvil, nebo bude dále pokračovat. Není to nic, na co by se však nedalo zvyknout a v dobré partě to může být i komické a výuku to trochu rozveselí.
Snad hlavním problémem online výuky je, jak udělat hodinu zábavnou. To platí převážně pro menší žáky. Dospělí a starší studenti zvládnou sedět 45 minut na místě, menší děti se ale hýbat musí a to i u online výuky. I to však jde do jisté míry situaci přizpůsobit. Pepíčka by asi více bavilo, kdyby byl s Frantou ve třídě a mohli si hrát spolu, ale i online může děti reálně zabavit a udržet si jejich pozornost.
Každý je individuální osobnost, někomu online výuka vyhovuje méně, někomu více. Někteří se při studiu ze svého domova dokážou lépe soustředit a online hodiny jsou pro ně dokonce lepší než hodiny v reálu. Samozřejmě, že lidský kontakt je nutný a děti by neměly trávit mládí samy u počítače. Ale když situace opět nastane, že to jinak nepůjde, je to z mého pohledu v krátkodobém horizontu varianta, která není ani horší, ani lepší. Je to zkrátka jiný způsob a jiné prostředí, na které se dá bez problému zvyknout.
Martin