Proč jedničky z angličtiny ještě neznamenají, že dítě umí anglicky mluvit?
Mnoho rodičů žije v přesvědčení, že pokud má dítě ve škole z angličtiny jedničky, je vše v pořádku. Realita ale bývá často jiná. Děti sice zvládají testy ze slovíček, pravopisu nebo gramatiky, ale když se ocitnou v reálné situaci, často neumí spontánně reagovat, nerozumí běžné komunikaci a hlavně — bojí se mluvit.
A právě zde vzniká největší problém.
Ve školách bývá na angličtinu omezený časový prostor a výuka je často zaměřena hlavně na gramatiku, psaní a zkoušení slovní zásoby. Děti se učí jazyk „hlavou“, ale chybí jim přirozené porozumění a schopnost jazyk opravdu používat.
My v House of English pracujeme opačně.
Děti od malička vedeme nejprve k porozumění, reakci a přirozené komunikaci. Setkávají se s angličtinou aktivně, pohybem, hrou a komunikují anglicky s českými lektory i rodilými mluvčími. Nepřekládáme. Nepoužíváme češtinu. Nejdříve potřebujeme, aby jazyk zažily a nebály se ho používat.
Gramatiku začínáme systematicky pilovat až později — obvykle kolem pátého ročníku. Právě tehdy totiž děti začínají být schopné chápat jazyk jako systém.
A výsledky? Dostavuje se takzvaný „aha moment“.
Například když dětem řekneme:
“Jump!”
Děti začnou skákat a samy říkají:
“I am jumping.”
V tu chvíli si přítomný čas průběhový dokážou skutečně představit. Neučí se ho mechanicky z tabulky. Ony ho prožívají.
A když jim následně vysvětlíme, že právě používají přítomný čas průběhový, často přichází okamžitá reakce:
„Aha! Jasně!“
A právě to je obrovský rozdíl.
Pokud dítě začne s angličtinou až později pouze formou gramatických pravidel, často se sice naučí čas „vytvořit“, ale v běžné komunikaci mu nic automaticky nenaběhne. Neví, jak reagovat, jaký čas použít, a začne si vytvářet nejistotu a blok.
Velmi dobře je to vidět například u Cambridge zkoušek pro děti.
Naše děti často zvládají Cambridge Movers (úroveň A1) už kolem čtvrtého ročníku (odpovídá čtvrté – páté třídě ve státní škole) v naší škole. A to nejen díky gramatice, ale hlavně proto, že angličtinu vnímají přirozeně a nemají strach ji používat.
Naopak děti, které mají ve škole výborné známky, ale chybí jim aktivní kontakt s jazykem, bývají při těchto zkouškách často nejisté — někdy i v šesté třídě.
Mnoho rodičů si například myslí, že pokud dítě dostává jedničky, bude snadné složit Cambridge zkoušky, aby získalo body při přijímacích zkouškách na víceletá gymnázia. Praxe ale ukazuje, že bez skutečného porozumění a schopnosti jazyk používat to vůbec jednoduché není.
Dobrá zpráva je, že se to dá změnit.
Když děti u nás začnou pracovat správným způsobem, postupně získají jistotu, přestanou se bát a začnou angličtinu opravdu používat. Aktivně se pak angličtinou obklopují, získávají nejen znalosti, ale hlavně jistotu ve svoje schopnosti se vyjádřit a porozumět cizincům. Jsou sebevědomější a skrze angličtinu mohou i získávat znalosti z jiných oborů.
A právě to je náš hlavní cíl.
Nechceme děti jen naučit angličtinu „na test“.
Chceme, aby se angličtiny nebály a uměly ji používat v reálném životě.