Představte si dítě, které ve třech letech poprvé přichází na angličtinu do House of English. Na začátku jen poslouchá, opakuje jednotlivá slova a postupně si zvyká na to, že někdo kolem něj mluví jiným jazykem. Během jednoho roku se stane něco velmi zajímavého.
Dítě si začne angličtinu přirozeně osvojovat. Rozumí běžným pokynům, reaguje na otázky, používá stále širší aktivní slovní zásobu a především – nebojí se mluvit. Angličtina pro něj není zkoušení ani školní povinnost. Je to něco, co zná, co používá a co ho baví.
Právě takovou zkušenost si od nás odnášejí děti, které začínají kolem tří let a pokračují u nás několik let v systematické přeškolní výuce angličtiny. Setkávají se s českými lektory i rodilými mluvčími, slyší angličtinu v různých situacích a postupně si budují pevné základy porozumění, slovní zásoby i jednoduchého mluveného projevu.
Jak poznáme, že dítě dělá pokroky?
U malých dětí se jazykový pokrok nedá vždy jednoduše změřit počtem naučených slovíček nebo tím, kolik vět dítě dokáže samostatně říct. Úspěch v tomto věku vypadá jinak.
Sledujeme především to, zda dítě rozumí tomu, co slyší, dokáže reagovat na pokyny a otázky, pozná význam slov v konkrétní situaci a postupně začne angličtinu samo používat. Právě porozumění a schopnost reagovat jsou pro nás důležitým důkazem, že si dítě jazyk skutečně osvojuje.
A je přitom naprosto v pořádku, když dítě mluví s chybami. Chyba není neúspěch. Je přirozenou součástí učení jazyka. Stejně jako se malé dítě nejprve učí rozumět mateřskému jazyku a teprve postupně zdokonaluje své vyjadřování, potřebuje i u angličtiny čas, zkušenost a dostatek příležitostí jazyk slyšet a používat.
Proto děti neučíme angličtinu prostřednictvím překládání. Když se učíme například slovo apple, chceme, aby si dítě vytvořilo přímé spojení slovo – konkrétní představa – význam, nikoli aby si nejprve řeklo „apple = jablko“ a teprve potom hledalo význam. Stejným způsobem postupně budujeme porozumění celému jazyku.
I proto je potřeba dítě nezkoušet otázkami typu: „Jak se řekne anglicky tohle?“ nebo „Jak se řekne támhleto?“ a už vůbec není důvod upozorňovat na to, že „ještě neumí sestavit nebo přeložit větu“. Pokud dítě rozumí, reaguje a dokáže se v angličtině postupně zapojovat do komunikace, jazykový základ se buduje správným směrem.
A pak přijde první třída
Právě v tomto okamžiku se někdy stává, že rodiče začnou přemýšlet, zda angličtinu na čas nepřerušit.
Důvody jsou pochopitelné. Dítě čeká velká změna, nová škola, nové povinnosti a rodiče mají obavu, aby toho na něj nebylo příliš. Někteří také předpokládají, že když bude mít dítě angličtinu ve škole, další výuka už není potřeba.
Z pohledu dlouhodobého jazykového rozvoje je ale přerušení právě v tomto okamžiku velká škoda.
Pokud dítě z angličtiny úplně vypadne, může během několika let část toho, co si přirozeně osvojilo, ztratit. Když se k angličtině později vrátí, často už nezačíná tam, kde skončilo. A v okamžiku, kdy se angličtina stane ve škole povinným předmětem, může mít pocit, že se znovu učí od začátku.
Druhá situace může být zdánlivě méně problematická. Dítě angličtinu ve škole má, ale díky několikaleté zkušenosti z předškolního věku už je výrazně napřed oproti části spolužáků, kteří se s angličtinou teprve seznamují. Pokud pro něj výuka nepředstavuje žádnou novou výzvu, může se začít nudit, ztrácet motivaci nebo hledat jiný způsob, jak zaměstnat svou pozornost.
V obou případech je přerušen kontinuální proces, který se předtím několik let přirozeně rozvíjel.
První třída a angličtina se nevylučují
Rozumíme tomu, že nástup do první třídy je velký krok. Naše zkušenost ale ukazuje, že děti jsou často mnohem schopnější, než si myslíme.
První třída a pravidelná angličtina se mohou dobře doplňovat. Dítě se učí zvládat nový školní režim a zároveň pokračuje v něčem, co už zná a v čem se cítí jistě. Angličtina pro něj nemusí být další „povinnost navíc“, ale naopak prostor, ve kterém může navázat na to, co už umí.
A právě kontinuita je u jazyka velmi důležitá. Místo několikaleté pauzy dítě pokračuje dál, rozšiřuje si slovní zásobu, zdokonaluje porozumění a postupně se dostává k náročnějšímu používání jazyka.
Výsledky mohou být překvapivé.
Máme studenty, kteří s angličtinou začínali v předškolním věku a díky kontinuální výuce se dokázali už v 6. třídě úspěšně připravit na Cambridge zkoušku na úrovni A2. Pro představu – následující úroveň B1 už odpovídá přibližně úrovni, která je očekávána u státní maturitní zkoušky z angličtiny.
Věřme dětem, že to zvládnou
Možná je tedy někdy nejdůležitější změnit otázku.
Neptat se: „Nebude toho mít naše dítě v první třídě moc?“
Ale spíš: „Jak mu můžeme pomoci, aby nepřišlo o něco, co už tak dobře začalo?“
Pokud dítě angličtina baví, rozumí jí, nebojí se mluvit a několik let si ji přirozeně osvojuje, byla by škoda tento proces přerušit právě ve chvíli, kdy začíná přinášet své první velké výsledky. U jazyků neplatí jen, že čím dříve začneme, tím lépe. Stejně důležité je také pokračovat a dále se rozvíjet.
Věřme dětem, že první třídu zvládnou. A zároveň jim umožněme pokračovat v tom, co už umějí a co je baví.
Autor: Katina